OHK Jihlava

Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR (sp. zn. 23 Cdo 327/2021 z 30. 11. 2021), kterým se výrazně mění výklad zákona a tím i dosavadní rozhodovací praxe soudů, je dobré jméno firmy chráněno výrazně méně, než se doposud veřejnost (a to i odborná) domnívala.

 

Zásadní argument Nejvyššího soudu v předmětném rozhodnutí zní (bod 132. rozsudku): „(…) ze samotné ústavní garance dobré pověsti podle čl. 10 Listiny základních práv a svobod nevyplývá nezbytnost její zákonné ochrany prostřednictvím soukromého práva právnické osoby na odčinění nemajetkové újmy způsobené neoprávněným zásahem do její pověsti. (…) Konečně existence práva právnické osoby na odčinění nemajetkové újmy v důsledku neoprávněného zásahu do její pověsti nevyplývá ani z ratifikovaných a vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána.“ A dodává (bod 137 rozsudku): „Účinná právní úprava tudíž dle úmyslu zákonodárce nesměřuje k tomu (resp. nefinguje takový stav), aby v právním postavení fyzických osob a právnických osob bylo dosaženo rovnosti, což platí především v oblasti osobních práv, kde existence takové rovnosti je ze samotné podstaty obou skupin právních subjektů fakticky vyloučena a v řadě případů není právně dosažitelná.“

 

Podle názoru Nejvyššího soudu, na který se aktuálně odvolávají a zřejmě i nadále budou odvolávat nalézací a odvolací soudy nižších stupňů, právnické osoby sice mohou využívat např. zvláštní zákon o náhradě škody v oblasti hospodářské soutěže (zák. .č. 262/2017 Sb.), nikoli však v souvislosti s pouhou pomluvou.

 

Tuto rozhodovací praxi, která fakticky výrazně omezuje preventivní působení právní úpravy proti pomluvám právnických osob a firmám samotným pak zužuje možnosti obrany a získání omluvy a náhrady nemajetkové újmy, ještě může zvrátit Ústavní soud.

Zdroj: Web HK ČR