OHK Jihlava

Které investice se malým a středním firmám nyní vyplatí?

Podnikání je jako živý organismus. Kolik mu toho dáváte, tolik vám vrací. Někdy si však majitel firmy musí na ovoce práce své i aktivit managementu počkat. Přesně tak to funguje u investic, které jsou běžnou součástí politiky rozvoje každé společnosti. Do čeho tedy právě teď investovat?

 

 

Podle 85. průzkumu Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR muselo v důsledku koronavirové pandemie až 60 % rodinných firem přistoupit k omezení investičních aktivit. Nejčastěji šlo o dočasné odložení nebo úplné zrušení plánovaných investic zejména do nákupu nových strojů či technologií, získávání a modernizaci nemovitostí. Tento trend je zcela pochopitelný. Primárně se každá firma snaží udržet kladné cashflow, a tak bylo třeba některé investice mnohdy znovu zvážit nebo pozdržet.

Nejrizikovější jsou právě nemovitosti. Od investic čekáme návratnost, čekáme, že do nich firma prostředky uloží s určitou jistotou a bude je moci díky svým aktivitám zhodnotit. Bohužel se nacházíme v realitní bublině. Pozemky, domy, haly nebyly nikdy v posledních 30 letech dražší. Celé skutečnosti přitěžuje nárůst cen stavebního materiálu, který překročil hranici stoprocentního a někdy i více než stopadesátiprocentního navýšení oproti roku 2019. Připočtěme k tomu také stále scházející pracovní síly ve stavebnictví a řemesle obecně. To je předzvěst průtahů a zvýšených nákladů. Zastávám názor, že nyní se do nemovitostí investovat nevyplatí. V nejlepším se to prodraží, v nejhorším to může firmu ekonomicky destabilizovat. Vhodnější období pro vydávání prostředků za nemovitosti, jejich modernizaci či opravu lze očekávat za rok až dva, kdy se trh vyrovná s překážkami v podobě omezených možností v logistice a výrobě zejména s ohledem na horší mobilitu pracovních sil či scházející suroviny.

Nešikovné jsou také velké investice do technologií a vybavení, aniž by společnosti řádně zhodnotily již to, co mají. Ve firmě, jíž řídí náš interim manažer, mělo dojít k nákupu několika nových výrobních strojů za desítky milionů korun. Tento investiční plán byl schválen ještě před naším nástupem. Když jsme vyhodnocovali stav společnosti, zjistili jsme, že nové stroje nemá smysl v horizontu následujících dvou let pořizovat, protože obsluhu a využití stávajících zařízení bylo možné zlepšit až o třicet procent. K tomu jsme učinili kroky, a přitom zajistili finance, které zlepšily celkový objem kapitálu, jenž bude možné investovat v budoucnu. S odstupem času také nová technologie o deset až patnáct procent zlevní. Takže jsme na investici firmu mnohem lépe připravili.

Potenciál vidím dnes v nákupu dalších firem. V České republice existuje celá řada malých a středních firem, které jsou naprosto směšným způsobem podhodnocené. Mají často zajímavé know-how, odborníky, tradici, renomé, výrobní zázemí. Přesto jejich prodejní cena odpovídá jejich hodnotě asi jen ze sedmdesáti procent. Mnohdy je to i méně. Je to způsobeno několika faktory. Firma se hůře dokázala vyrovnat s koronavirovou krizí. Majitel nemá nástupce, jakého by si představoval. Proměnných je samozřejmě celá řada, ale firmy se prodávají levněji, když majitelé nemají vizi dalšího rozvoje, ztrácí síly, spěchají, přichází o klíčové zákazníky a trhy. Současnost je v tomto směru krutá, pro investora ale velmi perspektivní. Představte si, že když takovou firmu koupíte a máte jasný plán, co s ní udělat, může se návratnost investice pohybovat v horizontu dvou až tří let. Kde takovou příležitost dnes najdete? Jistě, můžete vstoupit do start-upu. Ale tam se pořád pohybujete ve větší nejistotě. Řada zkušených investorů ví, že to zvládne pouze jeden start-up z deseti. A proto s určitou ztrátovostí počítají jako s běžným rizikem. V případě etablované společnosti a prodeje na přímo však může být riziko mnohem menší.

Zdroj: Komoraplus.cz