OHK Jihlava

S Michalem Šteflem, viceprezidentem Hospodářské komory České republiky a předsedou představenstva regionální hospodářské komory v Brně, o probíhající rekodifikaci stavebního práva a také o problémech a příležitostech českého stavebnictví.

Co vám proběhne hlavou, když se řekne české stavebnictví, březen 2021?

Stavebnictví má řadu podoborů, každý z nich má šanci se vyvíjet nějak jinak. Cyklický vývoj ani pandemická krize se dnes stavebnictví, možná trochu paradoxně, zatím příliš netýká. Finanční bariéry tu zatím nejsou, nešetří se jako v letech 2009 až 2011. Problémem jsou kapacity, především v dělnických profesích. Zvykli jsme si zaměstnávat spoustu pracovníků ze Slovenska, z Ukrajiny, z Balkánu… a to dnes skoro není možné, respektive je to velmi obtížné. Řada firem se tedy potýká s tím, že nejsou schopny plnit závazky v termínu. Vývoj na trhu pracovní síly zkrátka dnes příliš neodpovídá tomu, že jsme v Schengenu, ani dohodám, které máme se státy na jihovýchod od nás.

Takže žádná krize?

Na některé obory dopadá covid katastrofálně i přes veškerou státní podporu, jiné obory naopak rostou. Stavebnictví, myslím, zásadní problémy nezaznamenává. Především v oblasti dopravního stavitelství slibuje letošní rok být velmi zajímavý, Státní fond dopravní infrastruktury je připraven investovat rekordní částku sto třicet miliard korun. Na druhé straně pozemní stavitelství je už v jiné situaci. Bytová výstavba – byť sazby hypoték jsou vstřícně nízké – je poznamenaná tím, že územní plány velkých měst jsou ve stadiu tvorby a developeři nejsou schopni připravovat nové projekty. Pokud jde o firemní, respektive průmyslové firmy, řada z nich své investice omezuje či na čas odkládá. Opatrní budou i představitelé obcí, měst a krajů, takže průmyslové a pozemní stavitelství bude mít situaci určitě těžší. A pak je tu problém rekodifikace stavebního práva, která nejenže není v platnosti, ale není ani schválená, což je problém všech.

Komplikovanost schvalovacích procesů je dnes taková, že v podstatě Je zázrak, že se vůbec něco staví. Ta otázka, zda rozhodovací pravomoc má zůstat obci, nebo má být vyčleněna, je spíše sekundární. Podstata je v tom, zkrátit procesy na rozumnou délku a snížit byrokracii.

Jinými slovy, stavebnictví horší časy teprve čekají…

Tak jako v celé ekonomice budou obory, které na situaci vydělají. Dopravní stavby mohou plnit funkci hladových zdí Karla IV. či Rooseveltových dálnic, vypadá to, že to bude takový náš New Deal. Pozemní stavitelství se ale nejspíš s nějakými problémy setká.

Mohla by ty problémy umenšit konečně dotažená rekodifikace stavebního práva, která se ve sporech táhne už od roku 2017?

Určitě to může eliminovat negativní trendy v letech 2023 a dále. Tedy pokud se podaří novelu schválit v tomto volebním období. Přesto se nedomnívám, že by nějak výrazně ovlivnila letošní či příští rok. Rekodifikace stavebního práva je strategická záležitost a průtahy kolem ní také. Když se podíváme do Polska, do Německa, na Slovensko, do Rakouska, tak vidíme, že ve všech okolních zemích se staví rychleji, což platí dvakrát pro liniové stavby. Důsledky vidíme v praxi. Vezměte si dálnici D1. Každý normální ministr v normální zemi by před pěti deseti lety nejprve vybudoval D35 z Hradce Králové do Olomouce, aby D1 odlehčil a třetinu dopravy odvedl jinam. Teprve potom by ji začal rekonstruovat. U nás to nešlo, protože kdybychom čekali, až bude D35 hotová, neměli bychom mezi Prahou a Brnem už po čem jezdit. To bylo jasné. Podívejte se na okruh kolem Prahy. To je možná nejvýznamnější dopravní stavba v zemi, a to říkám jako Brňák. Staví se desítky let a stále není. Přitom všichni víme, že okruh se stává okruhem, až když vede kolem dokola, jinak žádný efekt nepřináší. Z mého pohledu je rekodifikace stavebního práva nikoliv zprávou o stavu českého stavebnictví a přípravného řízení, je to zpráva o stavu české společnosti. O co se jedná? U liniových staveb jsou tři skupiny, které brání rychlejší výstavbě. První jsou majitelé pozemků, kteří chtějí na rozvoji vydělat. Druhou jsou ekologičtí aktivisté, kteří mají představu, že ekonomický rozvoj je možný bez dopravních investic, a třetí jsou starostové obcí, kteří nechtějí sjezd z dálnice. Tyto tři aktivistické skupiny dokáží být velmi čilé, podívejte se na D1 v Přerově, na spojení Brna s Vídní. To jsou problémy, které se léta nedaří vyřešit. Rekodifikace je odpovědí na otázku, zda Česká republika směřuje do Evropy, nebo bude dál přešlapovat na místě. Ta odpověď nepomůže této krizi, ale pomůže nám odpovědět na to, kudy chceme jít a kam chceme dojít.

Více čtěte ZDE.

Zdroj: Komoraplus.cz