OHK Jihlava

Z mnoha světových stran přicházejí dnes odborníci i takyodborníci, aby svým hlasem rozšířili chór těch, kdož volají po uzávěře průmyslu. Je to takový český evergreen 2021, zdá se. V podstatě by na tom nebylo nic špatného. Problém je, že do zjitřené doby, plné únavy a emocí, především těch negativních, to vnáší celou řadu nekorektních argumentů. Eufemisticky řečeno. V podstatě polopravd. A na ty je rozum zpravidla krátký.

Zemí tak rezonuje názor, že už na konci února bylo jasné, že ta nejposlednější opatření z 26. února nebudou fungovat, protože chybělo omezení průmyslu. Prý to tvrdili odborníci, kteří už tehdy psali, že po třech týdnech platnosti opatření se  při optimistické variantě dostaneme na přibližně 15 tisíc nakažených denně a nemocnicím se výrazně neuleví.

No baže… Vždyť denní přírůstky, a zvláště počty těch, kteří potřebují hospitalizaci, jsou zrcadlem doby právě před třemi týdny. Tehdy jsme šplhali k pomyslnému vrcholu a vláda přišlápla brzdu. Můžeme diskutovat o tom, zda přišlápla moc nebo málo, ale nemůžeme panikařit, že to nebrzdí. Infekční choroba má jiné vlastnosti než lamborghini. Setrvačnost covidtrendu se právě v nemocnicích projevuje se zpožděním dvou až tří týdnů. To víme už takřka rok. Takže nemusí být člověk geniální matematik, aby si odvodil, že čísla v nemocnicích budou měsíc od jakýchkoliv opatření nepříliš rozdílná od těch na začátku. Máme na to už zlidovělé rčení – budou možná stejná, možná nižší, možná vyšší. V zásadě ovšem velmi podobná.

Když Andrej Babiš žádal na konci února o nový nouzový stav a tři týdny spolupráce, přiznal několik chyb vlády za poslední rok. A aby jich nebylo málo, přidal k nim okamžitě další – vláda se tvářila, že tentokrát je to fakt na tři týdny, všechno se vyřeší, máme testy a očkování a to je světlo na konci tunelu. Přičemž minimálně ministrům zdravotnictví a vnitra muselo být už tehdy zřejmé, že je to jen taková hra na city. To světlo je totiž velmi velmi vzdálené.

A není to proto, že chybí lockdown průmyslu. Je to proto, že trasování, testování ani očkování neplní to, v co jsme doufali. Jen proto jsme uvězněni paradoxem doby: Když denní přírůstky klesají, je to důkaz, že testování ve firmách nefunguje dobře, záchyt je malý, regulaci je třeba zpřísnit, na řadě je uzávěra průmyslu. Když přírůstky neklesají, je to důkaz, že regulace nefunguje, nemocnice jsou zahlcené a opatření je třeba zpřísnit, nejlépe uzávěrou průmyslu.

Přestaňme si lhát. Lockdown průmyslu není světlem na konci tunelu. Argument, že právě průmysl představuje – hned za domácnostmi – prostředí s největším počtem přenosů, je naprosto nesmyslný. Není to totiž průmysl, je to pracovní prostředí. Což není žádné překvapení, vždyť všechna ostatní prostředí jsme zrušili. Je to argument nesmyslný i proto, že současná podoba tuzemského trasování a chytré (víte někdo proč?) karantény neumí sledovat prostředí, v němž k přenosu došlo, pokud nejde o epidemicky významné případy. Kterých je ovšem poměrně málo, jedeme na vlně komunitního přenosu. Takže my vlastně vůbec nevíme, jestli se nám to šíří v průmyslu, v kancelářích, na stavbách, na polích, na home office nebo někde úplně jinde. My jen tak říkáme, že je to průmysl. Že to může být i jinak naznačuje expertní zahraniční studie z roku 2008. Vědci v ní zkoumali různé aspekty šíření infekčních nemocí a došli k tomu, že v pracovním prostředí je po dopravě nejmenší procento rizikových fyzických kontaktů. Mimochodem, vede domov, následuje kultura, škola, volný čas. Skoro všechno už jsme zrušili. Zrušíme i domov?

Ne, vážně. Uzávěra průmyslu je myslitelná v intencích, ve kterých ji zmínil prezident Hospodářské komory ve svém pondělním projevu. Tří či čtyřtýdenní manko pro podniky, které živí export, je zcela smrtelné. A nejde o to, že by se nedal dohnat výpadek produkce. Jde o to, že světová konkurence za takovou šanci poděkuje. A nemylme se, takových úspěšných podniků jsou v této zemi stovky, možná tisíce. Zatím. U menších podniků, řekněme do 50 osob, v nichž export zpravidla nehraje tu stěžejní roli, sice uzávěra může bolet, ale nebude to mít, pravděpodobně, fatální následky. I když, šikovní řemeslníci jsou na tom tak, že mají práce, například na stavbách, nasmlouvané na měsíce dopředu. Co udělá s tuzemskou ekonomikou domino efekt těžko soudit.

Přestaňme si lhát. Lockdown průmyslu není řešením, pokud bereme v potaz dopady. Řešením také není pandemii ustupovat, nechat se jí brzdit, zavřít, co nás napadne a čekat, až to opadne. Řešením je využít vše, co máme, abychom mohli fungovat jak nejlépe a nejvíce to jde. Ministryně financí sice očekává, že od poloviny roku pojede ekonomika naplno a opřela o tento předpoklad i prognózu svého úřadu, ale už vloni se dost sekla. Letos to s největší pravděpodobností ještě také neklapne, paní ministryně, otcem oné optimistické myšlenky je spíše vaše přání.

Jedinou jistotou této doby je nejistota. Ten tunel může být zatraceně dlouhý. Než vyhlížet světlo na jeho konci bylo by lepší si tu na cestu rozsvítit.

Zdroj: Petr Karban, Komoraplus.cz